Metropolitní kapitula zachraňuje kostel svatého Apolináře

Metropolitní kapitula pečuje o starobylý kolegiátní kostel svatého Apolináře, který založil na pražském návrší Větrov již ve 14. století císař a král Karel IV. a přemístil k němu kapitulu kanovníků ze středočeské Sadské. I v této obci se dodnes zachoval kostelík zasvěcený témuž světci, při kterém apolinářská kapitula původně sídlila. V jejím čele stál probošt a měla celkem osm kanovníků. U pražského kolegiátního kostela měla sídlo v kapitulním domě při jeho západním průčelí, ten byl přestavěn a dnes slouží jako jedna z budov Všeobecné fakultní nemocnice. Apolinářská kapitula však byla prakticky zničena o století později v důsledku husitských válek a při kostele zůstal jediný kanovník Petr z Kroměříže, který podobně jako tehdejší pražský arcibiskup Konrád z Vechty přešel k utrakvistům. V době vlády Vladislava Jagellonského se pak kapitula u sv. Apolináře natrvalo spojila s pražskou metropolitní kapitulou.

Vazba kostela svatého Apolináře na kapitulu je patrná dodnes. V tympanonu barokní fasády kapitulního děkanství ve Vikářské ulici, které se nachází v těsném sousedství katedrály, můžeme vidět tři spojené erbovní štíty. Černý štít se zlatým břevnem patří svatovítské kapitule, červený štít s pokoseným stříbrným pruhem a černými routami patří rodu Mladotů ze Solopysk, ze kterého pocházel děkan kapituly Adam Antonín Mladota, který nechal kapitulní děkanství přestavět do dnešní podoby, a konečně poslední štít s postavou světce patří právě apolinářské kapitule. Jednomu z  kanovníků metropolitní kapituly také přísluší titul děkana u svatého Apolináře a bývalý kolegiátní kostel také Metropolitní kapitule u sv. Víta v Praze patří. Dnes kostel využívá vietnamská farnost v Praze a schází se zde k bohoslužbám velká komunita našich vietnamských bratří a sester, kteří zde našli svůj duchovní domov.

Kolegiátní kostel svatého Apolináře spravuje kapitula beze zbytku celý. V posledních třech letech byla její péčí zachráněna podstatná část stavby, a sice celá střecha hlavní lodi, presbytáře včetně sanktusové věžičky a sakristie. V letošním roce čeká kostel poslední etapa záchrany, a sice rekonstrukce střechy hlavní věže.

Kostel byl v 17. století přestavěn v barokním slohu a na konci 19. století ho opět regotizoval předposlední dómský stavitel Josef Mocker, autor západního průčelí a dostavěného trojlodí katedrály sv. Víta. Předposlední oprava jeho střech však doznala konce životnosti. Byla zde použita břidlice s vysokým obsahem nežádoucích minerálů, které způsobovaly její lámavost, rychlou degradaci a rozpad. Řada šablon již ztratila své mechanické vlastnosti.

Od roku 2023 tak metropolitní kapitula realizuje celkovou opravu střešního pláště kostela. Protože se jedná o velmi významnou nemovitou kulturní památku České republiky a jednu z dominant Nového Města Pražského, podléhá tato oprava intenzivnímu dohledu státní památkové péče. Kapitula zde navíc uplatňuje své zkušenosti z Pražského hradu, kde již dříve realizovala celkovou rekonstrukci velmi podobné střechy objektu Nového proboštství.

A jak taková rekonstrukce střech kostela probíhá? V případě břidličné střešní krytiny je dnes situace poměrně obtížná. Časté jsou pokusy přeložit a znovu použít již použitou břidlici, která je však již mechanicky narušená a s velmi krátkou zbytkovou životností. Mnoho břidlic obsahuje nečistoty a oxidy železa, které mohou svými objemovými změnami způsobit rozpad kamene a opět významné snížení životnosti. Na opravu střech kolegiátního kostela svatého Apolináře použila kapitula stejnou břidlici, která byla položena na střechu Nového proboštství na Pražském hradě i na většinu střech Nového královského paláce. Jedná se o břidlici dovezenou ze Španělska, která dnes patří k nejkvalitnější.

Po sejmutí původní krytiny a lepenky je potřeba podrobně prohlédnout bednění, opravit jej a opravit nebo vyměnit klempířské prvky, které jsou v případě tohoto kostela z mědi. Na bednění je pak položena nová pojistná hydroizolace z asfaltových pásů a skrz ni jsou přibíjeny šablony z břidlice pomocí měděných hřebíků. Každá šablona, která projde rukama pokrývačů, musí být vyzkoušena, zda správně „zvoní“ a není prasklá.

Samostatnou kapitolou je restaurování hrotnic a makovic, které jsou z části pozlacené. Velmi náročná pak byla oprava sanktusové věžičky, na jejíž pokrytí byl použit specifický malý formát břidličných šablon a která byla zevnitř nově oplechována měděným plechem, kterým byl nahrazen starý a nevhodný pozinkový plech. Zvon v sanktusové věžičce se bohužel nedochoval, zvonová stolice však byla opravena a opatřena novým nátěrem.

V letošním roce bude opravou střechy hlavní věže záchrana kostela završena. Tento krásný novoměstský kostel v malebném a klidném zákoutí tak bude moci nadále bezpečně sloužit věřícím ke slavení bohoslužeb a jeho specifická silueta bude zdobit panorama Prahy.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský